Bílá paní, ale domodra, s matným závojem třešňového likéru a make-upem z modrého curaçaa, to je Blue Bird, jenž je spojen se jménem Billy Tarlinga, někdejšího šéfbarmana londýnského Café Royal a prvního presidenta International Bartenders Association (IBA). Recepturu publikoval v knize Café Royal Cocktail Book v roce 1937, uprostřed prvního modrého období, jež přivedlo na barovou scénu řadu cocktailů modré barvy.
Kdo tehdy tuto éru zahájil, se asi už nikdy nedozvíme. Že by záhadný Paul, pařížský bartender, jehož celé jméno neznáme a který prohlašoval, že první cocktail in blue namíchal v roce 1929? Anebo Pierre, bartender z Ritzu, který se ucházel o prvenství v téže době? A byl Billy první, kdo místo blue extractu začal používat dnes běžné blue curaçao? Odpovědi neznáme; jisté je, že Tarlingovým jménem uvedla IBA tento cocktail do Síně slávy na svém kongresu v roce 2013.
Právě tak jisté je, že se po sto letech modré období vrací na scénu. V milánském baru Unseen podávají Power Juice, drink původně z kombuchy, tequily, fíku a modrého potravinářského barviva, který před rokem začali připravovat z malinové vodky, verjusu a modrého curaçaa. „Hostům je složení cocktailu lhostejné. Vytáhnou telefon, kliknou na obrázek a objednají si ten modrý drink,“ konstatuje bar manager. Newyorský Dante nabízí Azzurro Negroni. Místo Campari Bitter – Luxardo Bitter Bianco v kombinaci s mixem různých víceméně bezbarvých aperitivů a – modrým curaçaem.
První likér tohoto jména a barvy představil v roce 1912 Bols. Sotva o dvě dekády později se objevilo několik cocktailů s jeho použitím v Savoy Cocktail Book. Na přelomu 2. a 3. tisíciletí se staly modré cocktaily běžnou součástí menu. Možná připomínají hostům bazény, uklidňují a zároveň dráždí výraznou modří. „Modré nápoje vnášejí do barového světa zábavu a lehkomyslnost,“ soudí John deBary, někdejší barman newyorského baru Please Don’t Tell a autor příručky Saved by the Bellini, jež je mimochodem holdem právě modrým období cocktailové kultury. Všem…
